Mouka žitná chlebová 2 kg Bohutín

První zmínky o mlýnu se objevují na přelomu první a druhé poloviny 16. století. Se svou rodinou a bratrem zde v tu dobu mlynařil Václav. Součástí mlýna byla v té době také pila. Jelikož byl hrdý na své vzdělání a finančně podporoval místní školu, aby bylo na žáky z chudších rodin, začalo se mu říkat Škola. Zemřel roku 1589 a zůstala po něm vdova Dorota a čtyři děti. Společně s Dorotou zde hospodařil její švagr Matěj Macháček, který se zavázal, že Dorota bude ponechána ve mlýně jako hospodyně, dokud se znovu nevdá. Takto spolu hospodařili po dobu pěti lety, jenže poté zemřel i Matěj Macháček.

Dorota nějaký čas řídila hospodářství sama, ale poté se opět vdala. Po letech ale bohužel opět ovdověla, začala tedy hledat ženicha pro svou dceru Do oka jí i její dceři padl Jan Mls, který se učil mlynářem a po studiích byl přijat do cechu mlynářů za mladšího mistra. Vzal si Annu a začalo se mu po mlynářsku říkat Škola. Když se jim narodil první syn, byl pojmenován Václav po svých dědech. Po roce, kdy bylo popraveno 27 českých pánů, se jim narodil druhý syn Vít. Jan Mls se tedy rozhodl, že mlýn dle zvyku předá jemu a pro Václava našetří určitý peněžní obnos, aby si mohl koupit mlýn blíže k městu. Všichni ve mlýně pracovali od rána do večera a vedlo se jim dobře.

V tu dobu tížilo město Příbram množství nezaplacených kontribucí a dalších dávek vybíraných hejtmany. Jan Mls se tedy rozhodl, že jim pomůže a daroval městu peníze. Roku 1625 žádal o laskavost. Chtěl, aby celá jeho rodina i její budoucí generace byli osvobozeni od robot. Lidé uznali, že v době nejvyšší nouze podal pomocnou ruku a jeho žádosti vyhověli. Stal se prvním svobodným mlynářem na celém příbramském panství. Zůstal zde se svou rodinou i během třicetileté války. Jan předal mlýn svému mladšímu synovi Vítovi, ale ten ho bohužel roku 1667 prodal Tovaryšstvu Ježíšovu.

V 18. století ve mlýně hospodařili mlynáři Štverákové, od roku 1772 mlynáři z rodu Nádherných. Pak tu byli další majitelé. Pamětní kniha bohutínské lokalie od roku 1794 uvádí na straně 13: Dne 8. května 1844 kolem druhé hodiny v noci vypukl požár, při kterém shořel  panu Josefu Wimmerovi, měšťanu z Březových Hor tento mlýn, pila a maštal. Výměnnou smlouvou z 18. března 1870 se stali majiteli mlýna Matěj a Marie Pečených, po Matějovi měl mlýn Josef Pečený. Protokol o zařízení normálního cejchu byl sepsán 5. srpna 1877.

Roku 1913 odkoupili mlýn praprarodiče současného majitele od manželů Pečených. V té době měl mlýn jedno vodní kolo, dvě složení a pilu. Dne 9. 10. 1926 byla naistalována Francisova turbína a v roce 1932 byla zvednuta budova mlýna o dva metry a byla přidána také nová válcová míchačka. V průběhu roku 1948 byl mlýn částečně přestavěn a modernizován jako námezní periodický mlýn. Po roce 1948 byl mlýn znárodněn a roku 1958 převzal mlýn nákupní podnik (ZNZ), který zde šrotoval obilí do roku 1963. Od té doby až do roku 1992 mlýn stál.

Ve druhé polovině roku 1990 se začal připravovat k dalšímu spuštění. Po zkušebním provozu se mlýn v roce 1993 roztočil naplno a běží dodnes!